Tajemství rytířů, kteří změnili dějiny

Templáři nám zanechali nesmazatelnou stopu ve středověkých dějinách a jejich věhlas k nám promlouvá i v dnešní době. Od skromných počátků, jako ochránci poutníků ve Svaté zemi se vyvinuli v jedinečný vojensko-mnišský řád, který spojoval duchovní oddanost s dokonalou vojenskou disciplínou a strategickou prozíravostí.

V roce 1139 vydal papež Inocenc II. papežský dekret, kterým templářům udělil mimořádná privilegia, včetně osvobození od daní a desátků a práva ponechat si veškerou kořist z dobytí proti muslimům. I další papežové pokračovali v podpoře řádu vydáváním významných privilegií. Toto výrazně podpořilo růst a prosperitu templářského řádu. Zatímco jednotliví templáři skládali slib chudoby, řád jako celek se stal neuvěřitelně bohatým. Inovativní finanční praktiky řádu templářů, například systém akreditivů, proměnily řád v de facto mezinárodní banku své doby. Řád nashromáždil obrovské bohatství a uplatňoval významný politický vliv v celé Evropě. Transformace řádu z „chudých rytířů Krista“ v nadnárodní finanční organizaci však přispěla ve 14. století k jejich zkáze.

Dramatický pád templářů, zosnovaný francouzským králem Filipem IV. Sličným v roce 1307, byl primárně motivován jeho finančními potížemi a vnímáním řádu jako hrozby, neboť jim dlužil obrovské množství peněz. Falešná obvinění z hereze a rouhání, byla vynucená brutálním mučením rytířů a sloužila jako politický nástroj k ospravedlnění konfiskace jejich majetku. Navzdory neochotě papeže Klementa V. byl řád nátlakem francouzského krále nakonec církevně, avšak zcela neplatně rozpuštěn roku 1312. Šlo o politické důvody, nikoli o prokázané viny. Poprava velmistra Jacquese de Molay v roce 1314 se stala silným symbolem nespravedlnosti a vzdoru, který rezonuje dodnes.

Následný osud templářů a jejich majetku se po celé Evropě značně lišil, což svědčí o složitém politickém prostředí a omezeních tehdejší papežské autority. Zatímco ve Francii čelili brutálnímu potlačení, v jiných regionech, jako je Anglie a Aragonie, bylo pronásledování mírnější. Na Kypru, v Portugalsku a Španělsku byli templáři ochráněni tamními panovníky a následně začleněni do nově vzniklých nástupnických řádů. Jednoznačně však můžeme konstatovat, že události z let 1307-1314 vedli k zániku řádu templářů na území takřka všech států tehdejšího světa a pokusme se zjistit, zda tento legendární řád přežil v některé části světa do dnešních dnů.

Historické dokumenty v tomto ohledu uvádějí jediné místo, kde řád působil bez pronásledování a pod svým názvem i po roce 1314. Jedná se o Skotsko, kde již první velmistr řádu Hugues de Payens aktivně rekrutoval pro řád, když v roce 1128 navštívil Anglii a Skotsko, aby poblíž Edinburghu založil templářské základny. Templáři následně vlastnili rozsáhlé pozemky a měli své pobočky po celé Anglii a Skotsku. Anglický převor řádu dokonce zasedal ve Sněmovně lordů. V době potlačení templářů v Evropě byl skotský král Robert Bruce, exkomunikován papežem, což vytvořilo jedinečné politické prostředí méně náchylné k papežskému a francouzskému proti templářskému tlaku. Francouzský král Filip IV. Sličný požádal o zatčení templářů ve Skotském parlamentu v roce 1309, ale neuspěl.

Templáři, kteří uprchli před pronásledováním v Evropě, hledali útočiště ve Skotsku a bojovali po boku Roberta Bruce v bitvě u Bannockburnu 24. června 1314, přičemž svými zkušenostmi zvrátili bitvu ve prospěch Skotů. Z historických dokumentů jednoznačně vyplývá, že Skotské pobočky zůstali plně funkční i po likvidaci řádu ve zbytku tehdejšího světa. Skotští templáři nikdy nebyli vyhlazeni, prosperovali, zůstali autonomní, a drželi své pozemky ve Skotsku a Anglii až do roku 1488, kdy začalo docházet k majetkovým změnám v rámci spolupráce s řádem svatého Jana ve Skotsku. Tato spolupráce ve formě vytvořené aliance a společného vystupování byla v polovině 16. století ukončena po zániku řádu Johanitů ve Skotsku v důsledku probíhající reformace. I v době reformace zůstávají Skotské pobočky plně funkční, a to i s ohledem na skutečnost, že část řádových bratrů (katolická Stuartovská šlechta) uprchla do Francie před protestantskou Anglikánskou církví.

Řád nadále jako katolický omezil významně veřejný život a jeho příslušníci se stahují do jedné oblasti Skotska, aby drželi pospolu. Jejich zániku zabránila skutečnost, že Anglikánská protestantská církev se hlásí k tradici apoštolské církve a zachovala některé prvky katolické tradice. V následujících staletích řád tvoří několik desítek rytířů a tento stav se nikterak výrazně nezměnil.

Fungování řádu Templářů pokračuje ve Skotsku až do dnešních dnů. Jejich hlavním sídlem je hrad Balgonie, kam se sjíždějí a kde udržují prastaré tradice a rituály. Od 80. let 20. století můžeme pozorovat mírný nárůst členské základny a po roce 2000 i rozšíření řádu na území českého státu. Zásluhu na této skutečnosti mají tři čeští aristokraté, kteří byli po roce 2000 přijati na Skotském hradě Balgonie mezi Skotské templáře. Dva z nich dnes zasedají ve velké kapitule řádu ve Skotsku a zároveň řídí činnosti řádu v prostoru kontinentální Evropy, kde je řád oficiálně registrován u Evropské komise pod identifikačním kódem (PIC #878046620).

Současným převorem řádu Skotských templářů na území našeho státu je baron Petr Moidl, který k naší žádosti o informace sdělil. „Desítky dnešních českých templářů vděčí za svou existenci nejen Skotskému velmistrovi, Jeho Jasnosti Georgovi knížeti Stewartovi, ale také českým kapitulním radům ve Skotsku, maršálovi Jeho Jasnosti Mgr. Svatopluku knížeti von Haugwitz a velkopřevorovi skotských templářských rytířů a zároveň velkému senešalovi řádu Jeho Jasnosti plk. Mgr. Petru M. Ch. A. Vojtíškovi knížeti von Hahn“.

Konkrétní činnosti řádu Skotských templářů v Čechách jsou zaměřeny primárně do oblasti duchovních a charitativních projektů ve smyslu pomoci potřebným. Řád Templářů je v Česku registrován pod číslem 07826460 podle českého práva. Své starověké rituály vykonává řád pravidelně v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v areálu kláštera Sacre Coure v Praze 5, sídlo kancléřství řádu je v Platnéřské ulici na Praze 1. Více informací o řádu mohou čtenáři nalézt na webových stránkách řádu: www.scottishtemplars.eu.

Při našem pátrání po současných templářích jsme narazili na několik dalších templářských řádů, které spadají mezi tzv. Neo templáře, tedy řády, jejichž vznik je datován do počátku 18. století, a to bez přímé vazby na původní středověký templářský řád. K jejich existenci a aktivitám nejen v prostoru Evropského kontinentu, ale i v Americe uvádí vedení skotských templářů toto: „Řád templářů je jen jeden a jeho legitimita vychází ze Skotska. Monitorujeme mnoho různých údajných frakcí řádu. Jejich fungování vnímáme převážně jako prospěšné pro společnost, aktivně působí v oblasti náboženské, charitativní i kulturní. To je pro nás jistou zárukou, že jsou tato uskupení na správné cestě. Některé tyto frakce nás již požádaly o spolupráci. Jejich snahou je získat od nás historickou legitimitu, čemuž se při splnění konkrétních podmínek nebráníme a jsme připraveni je právně legitimizovat notářským zápisem na základě uzavření dohod a smluv“.

Skotští templáři tak nadále zůstávají jediným skutečným středověkým templářským řádem.

Fungují i dnes pod svým původním Latinským názvem řádu, tedy Pauperes commilitones Christi templique Salomonici. Jedná se bez pochyb o nejzajímavější a nejvíce diskutovaný subjekt nejen středověkých dějin. Jejich skutečný příběh o vzestupu a pádu je stejně dramatický jako různé fikce, které jejich tajemné rituály provázejí, včetně různých dezinformací, které o nich mezi lidmi kolují. Jejich trvalá přítomnost v naší společnosti svědčí o ohromné síle, kterou disponují lidé zasvěcení do dávných tradic tohoto kdysi mocného řádu.

Zdroj: Pražský magazín